Němý film má bezpochyby své osobité kouzlo

Většina lidí si v dnešní době pořídí domácí kino a užívá si v obývacím pokoji filmový zážitek s nadstandardním zvukovým projevem. I když to není zrovna tématem současné doby, dřívější filmy mluvené slovo a zvuk v podstatě neobsahovaly a také se staly fenomenálními. Na mysli máme němý film, který neobsahoval slovo, zvuky, hudby a zpěv. Zkrátka nic, na co jsme jako novodobí diváci zvyklí dnes. Přesto měl takový film své kouzlo.

Němý film a jeho hlavní éra

Němý film, to nebyla pouze chvilková záležitost produkčních společností. Jeho éra trvala v podstatě třicet dlouhých let, a to zhruba do 20. let 20. století. Tehdy totiž začalo docházet k prolínání obrazové stopy s tou zvukovou. Tento počin se následně natolik rozšířil, že se stal naprostou samozřejmostí.

Když se dnes podíváte na němý film, tak se Vám dostane projekční rychlosti kolem 24 snímků za sekundu. Ta se postupem času stala standardem. Jednalo se hlavně o černobílé nebo sépiové filmy, v nichž jste však mohli vidět i spoustu slavných hereckých tváří tehdejší éry. Herci sice nemluvili, o to více si museli diváka získat svými pohyby a gestikulací.

Němý film byl velice často doprovázen také mezititulky. Ty sloužily k přiblížení konkrétního děje, aby si divák mohl udělat ještě lepší představu o tom, na co se vlastně dívá. Bohužel spousta materiálu tohoto typu v minulých letech nenávratně zmizela nebo byla zničena. Jen málokdo si tehdy dokázal představit, jakým směrem se bude filmové plátno ubírat. Mnohé zdroje tvrdí, že zaniklo až 75 % filmových nahrávek.

Nejznámější tituly němého filmu

Jestliže chcete poznat němý film trochu více z blízka, pak máte pochopitelně možnost shlédnout několik převedených původních nahrávek. Je to například Cesta na Měsíc z roku 1902, Velká železniční loupež, thriller Upíři a Zrození národa z roku 1915. Kdybyste toho ještě neměli stále dost, podívejte se na Vozka smrti, Michael z roku 1924 a Metropolis.